Vilém Dubnička

Jako herec si musíte zvyknout, že se říká i to, co nechcete slyšet. Aby herec byl co nejlepší a inscenace co nejúspěšnější, musí mezi ním a režisérem probíhat otevřená a věcná komunikace. I když to někdy bolí. Herec při zkouškách nechce slyšet, jak je dobrý, chce slyšet, jak může být lepší. Med kolem huby mažou režiséři, kteří si s inscenací neví rady.

Topka říká věci, které spousta z nás nechce slyšet. Ani já. A proto mě to zajímá. Není to právě cesta, jak být lepší?